Najdeš práci

Termín našeho stěhování se rychle blížil a tím pádem bylo nutné se poohlédnout po nové práci v Brně. Jak už to tak bývá, po pár letech v oboru jsem toužila po změně.

I usedla jsem k pracovním portálům a hledala cokoliv zajímavého. Přece to není poprvé, co hledáš práci, už to všechno znáš, to zvládneš, říkala jsem si. Odevzdaně prohledávám desítky inzerátů na vývojáře, programátory, operátory CNC strojů, obvolávače lidí, kterým máte něco vnucovat, případně navolávače schůzek jiným lidem, kteří potom budou někomu něco vnucovat, kancelářská pozice tahle a zase jiná.

Po zdlouhavém hledání konečně nachystáno několik inzerátů, na které zbývá jen odepsat, což už je hračka, že? Na Jobs vám chtějí pomoci, tak vám rádi poradí, jak to udělat. Je to přece snadné. Potřebujete pouze motivák česky, anglicky, či německy, pochopitelně nachystat i životopisy, pro každou jednotlivou pozici upravené tak, aby vynikly odpovídající zkušenosti. A opět v různých jazycích. A samozřejmě jen profi fotka od fotografa- je stále aktuální, nepřibrala jsem už náhodou? Ofinu už nenosím… uf, snad jsem nevynechala žádnou radu personalisty.

V dopisech se marně snažím znít jako člověk a nějak slušně přeformulovat ta prostá fakta, že ano, tak nějak se domluvím dvěma jazyky, a ne, samozřejmě, že v daném cizím jazyce neznám pojmy související se vzduchotechnikou, ale ano, samozřejmě, že se je doučím, když je budu potřebovat a ne, samozřejmě, že neznám zpaměti všechny excelovské funkce, ale proboha ano, umím použít google a danou funkci si dohledat, a ano, jistě, že jsem pečlivá a svědomitá – a kdybych nebyla, poznáte to z tohoto dopisu? 

Snažím se uklidňovat sebe samu a říkám si, třeba si to doopravdy někdo přečte, třeba to doopravdy někoho zajímá, hlavou se mi ale honí zkušenosti kamarádek, které na personálním dělaly (,,jednou nám přišlo asi sto odpovědí, to jsme ty dopisy ani nečetli a jen rychle procházeli životopisy”, případně: ,,ty životopisy leží týdny v mailu a kolikrát je ani nikdo nečte”). 

Z deseti inzerátů mi odpoví tak na dva a to ještě po X týdnech. Abych pak zjistila, že přestože po mě chtějí jistotu v jazycích, několikaletou praxi, školu já nevím jakou, tak mi za to plánují dávat asi tak pět korun měsíčně. A nakonec, po všem tom stresu a pochybách, jestli jsem pro danou pozici dost dobrá, zjistím, že mě vlastně zaměstnají, i když to všechno mít nebudu, protože ten, kdo by to všechno uměl, by si řekl dvojnásobný plat, přece.

Říká se, že nejlepší je přímo oslovit firmy, které vás zaujmou. Dobrá tedy. Do toho krásného knihkupectví Barvič-Novotný, kde to vypadá jako v Bradavické knihovně, tak tam jsem zašla, i jim napsala. Reakce ovšem žádná. Nevadí, já se nevzdávám. Ještě mám taky ráda Seznam.cz, už odmalička, bohužel však nejsem vývojář. 

Inu… zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Milí Seznamáci, 

ráda bych nabídla své schopnosti a ucházela se o některou z možných volných pracovních pozic ve společnosti Seznam. Protože si myslím, že jste bezva, rozhodla jsem se, že Vám všechno povím opravdu upřímně. 

Na úvod by se hodilo zmínit něco o mých předchozích pracovních zkušenostech, které by se Vám mohly do budoucna hodit, proto bez většího otálení uvedu, že pracuji jako zdravotní laborantka. Dělám to asi dva roky a obnáší to analýzu krve, moči, všech možných výtěrů a také stolic. (Právě ty ze mě udělaly tak odolného a neohroženého zaměstnance).

Zdravotnický obor jsem si kdysi zvolila, protože mi jde především o lidi. Cítím ale, že bych jim mohla být prospěšná i jinak. 

Mezi mé silné stránky patří zejména samostatnost, díky které například zvládnu do práce dojít sama. (Tedy s výjimkou mého dnešního pohovoru: ,,ta slečna z Plzně nám dojela až za Brno, mohl by pro ni někdo dojet?“). Mou další cennou vlastností je trpělivost s pacienty (při výtěrech z močové trubice) lidmi, což je dobré, protože například nekřičím na lidi okolo sebe.

Nemyslete si ale, že v IT oboru jsem úplně k zahození. Když jsem posledně vytvářela excelovskou tabulku, byla jsem u nás v laboratoři za mistra, kolegyně mi chodily gratulovat. 

Mohu dodat, že maminka je nadaná testerka a tatínek vývojář, proto lze doufat v mé dispozice v tomto směru, ale bohužel to musím vzít zpět, protože moje maminka není testerka a tatínek není vývojář. Už jsem ale dělala i pár jiných prací, než ty v laborce, třeba jsem řešila reklamace v Sony DADC (pracovali jsme s mým Teamem v Open Space X a tam prý nemůže pracovat každý. Na rozloučenou jsem dostala hrníček ,,Super nejlepší kolegyně“), nebo jsem taky prodávala Playstationy a Xboxy, využívaje svůj reprezentativní vzhled, pro telefonickou komunikaci s herními fanoušky velmi podstatný. Pro potřeby pracovního pohovoru mám vždy v šatníku nažehlen svůj business casual outfit. 

Pro případ, že půjdu na dračku, Vám o sobě dávám vědět přednostně. 

Ivana XXX, 

fanynka

P.S.: od ledna bydlím v Brně

…prý si mě uložili jako zajímavého kandidáta. Jistě se v Seznamu už rýsuje ta pravá pozice pro mě.

Nevadí, jedeme dál! V Okay – elektro hledají posilu a kromě životopisu chtějí zaslat text na téma ,,Nová prodejna Okay v Brně”. Tak jsem jim k tomu přimalovala Profesora Okay. Hezkej, ne?

Nejspíš jim někdo zaslal hezčího Profesora, protože dali přednost jinému uchazeči.

Jsem se do těch legrácek tolik ponořila, že mi dočista vypadlo z hlavy, co se tím vším snažím říct. 

Jo už vím. 

Chápu, že je to vyčerpávající, přesto se nebojte hledání práce a zkuste žádat i o místo, na které si nevěříte. Nenechte se odradit seznamem požadavků. Věřte mi, že vaše jazyky jsou dostačující, váš vzhled je dostačující a že máte dost rozumu na to, se naučit vše, co budete v danou chvíli potřebovat. Stejně vás nakonec vezmou, chápete? A když ne teď, klapne to příště. A až budete hodně zoufalí, můžete se přidat k mému soukromému projektu ,,upřímný motivák”:)