Total body

Tuhle jsem si na vchodu do lázní všimla letáčku s fotografií uvolněně se protahující ženy, v takové hezky sladěné ležérní teplákovce, na kterém se psalo: Total body –  cvičení, ve kterém jde o kombinací kardio cviků a posilování, pod vedením zkušené instruktorky, pondělí a čtvrtek.

Po týdnech bez pohybu bych si do těla dát opravdu potřebovala, honí se mi hlavou. 

Říkám pak Klukovi, že bych to mohla jít vyzkoušet, jenže asi jak ta žena na letáčku působila poklidně, snaží se mě kluk přesvědčit, že se určitě jedná o cvičení pro seniory.

On teda vidí špatně na dálku, ale je fakt, že jsem měla taky obavy.  

Hlavou se mi honily vzpomínky, jak jsem kdysi šla na lekci power jógy, kde se místo dynamických cviků provádělo velmi opatrné protahování, nebo lekci HEAT cvičení, jehož zkratka po rozepsání sice znamená High Energy Aerobic Training, ale v reálu pak lekce vypadala tak, že jsme chodily rychlejším krokem po pásu v rytmu hudby Michala Davida.

Až později mi došlo, že nejspíš to na tom tréninku mělo být to těžký. Snést tu hudbu. 

Takže když se v pondělí chystám na cvičení, oblékám se do staršího bavlněného trička s tím, že ve funkčním tílku zářivé barvy bych na sebe příliš upozorňovala, neberu si ani ručník, ani náhradní tričko, lahvičku s vodou plním jen do poloviny a znuděně přemýšlím, jestli bych neudělala líp, kdybych si zacvičila doma. 

V šatně mám nějaké potíže se zámkem na skříňce, proto když později vcházím do přeplněného sálu, místo zbývá už jen úplně vepředu před zrcadlovou stěnou, přímo vedle instruktorky, tam, kde nikdo nechce stát, protože vás tam budou mít všichni na očích, zatímco vám to nepůjde. Letmo kouknu na trenérku. Mladá, krásná, sršící energií, všem nám tyká. Kromě toho, že je ta holka samej sval, má taky extrémně svalnatá stehna – vsadím se, že zvedá těžkou váhu. Snažím se působit, že mi nevadí stát vepředu a že sem patřím.

,,Takže jdeme na to!  Pro ty z vás, kdo jsou tu poprvé a ještě necvičili tabatu, cviky pojedeme v časových intervalech 20 sekund s pauzou 10 sekund mezi tím, takže se nebojte do toho dát všechno, jasný, proto tam máte ten odpočinek, takže si vezměte činky a začneme!”

Cože, tabatu? Není to takový to… rychlý a hrozný, jak o tom všichni jednu dobu mluvili?

V rychlosti si rozebereme činky, já jsem jen šťastná, že na mě zbyly menší kilovky, protože už tuším, že tohle nebude cvičení pro seniory.

Sálem se rozezní rychlá uc-tuc hudba, do jejíž rytmu máme zřejmě stíhat klik s plynulým přechodem do dřepu s výskokem. Už po první sérii po šesti opakování přemýšlím, jestli jsem omylem nevlezla do špatného sálu. Na přemýšlení čas nezbývá, uc-tuc hudba je totiž dělaná přesně na tabatu a po deseti vteřinách pauzy zazní něco jako ,,let´s go!” a vy máte zase pokračovat. Pojem pauza je beztak zavádějící – v podstatě se za tu dobu jen stíháte přesunout do polohy pro další cvik, na víc není čas.

Po každé sérii cviků nastane velmi svižné seznámení s dalšími dvěma cviky (odhaduji to na 30 sekund?), chápat ale potíže nemáte, protože se jedná v podstatě pořád o kombinaci dřepů, kliků, výskoků a různého zvedání činek, což po nějaké době odevzdaně přijímáte. 

Ačkoliv trenérka je skvělá a ukazuje ke každému cviku jeho mírnější variantu (například dřepujete bez výskoku, nebo odložíte činky), já přece stojím vepředu a musím jít příkladem, ostatně nejsem žádná padavka, já přece cvičím pravidelně, já přece jsem ta osoba, co je v kondici…já…

Při letmých pohledech dozadu si všímám, že jsou tu ženy i muži, mladší i starší, Češi i cizinci. Vzadu je pán, který může být v důchodovém věku. Dává si to na pohodu. 

Nemám vůbec představu, jak dlouho už to trvá a nikde na zdi nevidím hodiny. Po tvářích mi stékají krůpěje potu a bavlněné triko s rukávem rozhodně nebyla dobrá volba. Málem brečím úlevou, když trenérka ohlásí poslední kolo cviků a samým nadšením ji poslechnu, když říká, ať do toho teď dáme ,,úplně všechno”. Při závěrečném protažení pociťuji upřímné štěstí, že jsem to takhle zmákla a že na tom přece jen nejsem tak zle, jak jsem se zpočátku obávala. Ještě pořád něco snesu, no ne?

U východu z Lázní Rašínova je potřeba sejít z přibližně deseti schodů, než vyjdete ven na ulici. Kolena se mi podlomila hned na prvním. Právě tam jsem si poprvé uvědomila, že jsem se mýlila. Když jsem si říkala, že pořád něco snesu. 

Následující týden byl strašnej.

Jakýkoliv pohyb, při kterém bylo potřeba ohnout kolena a přenést svou váhu na stehna, byl problém. Mezi tyto pohyby patří mimo jiné chůze. Nebo sedání si.

Myslete na handicapované lidi, až budete zařizovat nějakou koupelnu. A to tak, že i u vás doma.

Co pak mají dělat nemocní, nebo starší lidé, vždyť to se vůbec nedá, musím se o to nějak zasadit… blbý madlo nestojí tolik peněz… 

V práci se mi dokonce stalo, že v domnění, že tam nikdo jiný není, jsem hlasitě hekala při chůzi po schodech a pak jsem zjistila, že za mnou stojí kolegyně. 

Beztak za to můžou ti všichni před tím, kteří pojmenovali lekci power, ale potom nebyla power, a tak podobně, jak má potom člověk poznat, že tentokrát to myslí doopravdy, když tu lekci pojmenují ,,total”? 

(Kluk mi to později vysvětlil. Časem došlo k posunu významu slov. Ty doopravdy drsné tréninky už mají v názvu predator, nebo extreme. Lektoři Total body se řídí zastaralým systémem.)

No, za chvíli se chystám na Total body podruhé. Tak držte palce.