Nový rok, nová matrace

Nemám tušení, jestli to bylo někdy poznat. Tenhle blog měl být především zábavný blog. Zkrátka sranda.

Takže když prožíváte věci, které jsou všechno možné, jen ne vtipné, pište o tom, že jo. Navíc po Novém roce, kdy kromě vtipů chcete sdělit i něco, co je fakt něco. Navíc, když už je vlastně skoro únor. 

Jenže o čem napsat. Jak jsem totálně přehodnotila svůj život a teď spím na skládací matraci? 

Kterou mimochodem seženete v JYSKu za litr a dá se odvézt i šalinou… kdybyste třeba někdy…, no nic. 

Takže vzhledem k tomu, že se ani nebudu snažit, aby to bylo vtipný, budu alespoň stručná a sdělím svoje novoroční emoce v bodech:

Je v pohodě udělat chybu. Obvykle se dá napravit, nebo se za ní omluvit. Člověk taky získá tu jedinečnou příležitost ji neudělat podruhé.

Někdy je potřeba se otevřít. Jinak se ten druhý člověk nemusí nikdy dozvědět, jak moc se vám tehdy líbil jeho úsměv, zadek, cokoliv.

Lidi okolo mě řeší naprosto totožný, často i horší problémy, než já, jen o tom nemluví. Promluvit si o tom s nimi uleví nám oběma. A tak vznikne přátelství.

Tady ten rozhovor obsahuje návod na život. Ale dala bych si předtím třeba jointa. 

A jestli se vám na to nechce dívat, zkusím to shrnout: vést upřímný rozhovor sám se sebou vyžaduje dávku odvahy – odvahy se o sobě dozvědět i to, co se mi nebude líbit. Ale jenom tak můžu jít svou vlastní cestou.

Vesmír nás sem nepřitáhl, aby nám házel klacky pod nohy. Naopak. Všechny problémy dají nakonec smysl. A říkejte si klidně, že jsem ezoterická sluníčkářka, mně to neva. 

A tímhle bych to zakončila – to už by, myslím, stačilo… Prostě buďte v pohodě, jo? Ve všech rocích. Tak čau příště – u normálního příspěvku.

Podoba obrázku se záchodovými dveřmi zaplivaného baru není náhodná… okolo silvestrovské půlnoci objeveno na dívčích záchodech v Melodce (a volně překresleno) 🙂 Za střízliva skoro v únoru už to teda nemá takový efekt, nicméně…

.

.

.

P.S.: V jedné písničce od Prago Union se zpívá: 

,,…a i když se to tak nemusí leckdy zdát, 

vesmír tě sem nepřitáh, aby tě moh s*át….”

 – připadala mi příliš sprostá na to ji použít, tak jsem do té vesmírné věty dosadila „klacky pod nohy“ a chtěla pak dál rozvést, že když jsou ty klacky fakt velký…- a došlo mi, že ani to nezní úplně košer… 🙂